Stoupovo blog

Stoupovo blog

postřehy, názory, plky, frky

25.8.
2017
15:04

Minulý víkend jsme se s Káťou po dlouhé době vypravili zase na nějaký výlet po tuzemsku, respektive do hlavního města. Zde jsme společně s panem Milbim a Zuzkou navštívili exitovku Tajemství hlavolamu, lehce inspirovanou Foglarovými knihami. Na rozdíl od naší první exitovky jsme tentokrát unikli v limitu, dokonce se šestiminutovou rezervou. Bylo to zábavné a úkoly celkem dobře odsejpaly, žádný extra velký zásek jsme neměli. Jinak kromě této zábavy jsme s Káťou navštívili také pizzerii Kmotra, kde jsme se velmi příjemně nabouchali. :-)

19.7.
2017
18:32

Poprvé jsme se s Káťou dopravovali na pražské letiště vlastním autem, kde jsme využili jedno z nedalekých záchytných parkovišť, konkrétně Fajn Parking v Tuchoměřicích. Cena byla vskutku fajn – 500 Kč na 8 dní, ale příště už si patrně vyberu jinak. Že se jedná spíš o oplocený dvůr u nějakého statku, než klasické parkoviště, to by bylo ještě OK. Ale odvozy minibusem na letiště a zpět, to byla jedna velká bída. Na místě nebyl při příjezdu žádný personál a odvoz jsme museli 2× urgovat telefonicky, načež po půl hodině přijel důchodce s minibusem. Časově už nám začínalo téct do bot, tak jsme poprosili o urychlení přepravy na letiště. Vyjeli jsme asi po 5 minutách s tím, že letíme z Terminálu 2. Důchodce zastavil uprostřed parkovací plochy spíše před T1 s tím, že dál už nepojede. Odbavit kufry se nám tak povedlo asi minutu před uzavřením přepážky. :-) Na cestě zpět mi rusko-česky mluvící člověk po telefonu pomalu vynadal, že bychom chtěli z letiště odvézt na parkoviště, že prý tam teď zrovna byl a počkáme si tak 20 minut. Nakonec se rozhodl pro nás vrátit, jenže na úkor lidí, které už vezl a ti mu celou cestu moc pěkně nadávali, že na něj čekali hodinu a teď ještě jezdí sem a tam. :-) Pak se ještě ukázalo, že tím minibusem neobsluhují jenom to parkoviště v Tuchoměřicích, ale i v Buštěhradě, takže jsme nejprve jeli do Buštěhradu s nadávajícími lidmi a pak teprve zpět k našemu autu. Inu, parádní návrat z řecké pohody do české reality. ;-)

19.7.
2017
18:11

Dovolená na krásném řeckém ostrově Kefalonia proběhla zdárně a bohužel moc rychle. Týden utekl jak nic a už jsme zase zpět v DC – a co hůř – zpět v práci. Každopádně Řecko opět nezklamalo a nabídlo skvělou pohodu, pomalé životní tempo, malebné pláže a výborné jídlo. Velmi dobrým nápadem bylo zapůjčení auta, které jsme se štěstím sehnali na 3 dny (jinak všechno už zamluveno nebo moc drahé), díky čemuž jsme projeli prakticky celý severní cíp ostrova a navštívili další letoviska, různé pláže, nebo i krápníkové jeskyně. Při nějaké příští návštěvě řeckých ostrovů určitě zvážím zapůjčení auta na celý týden, odpadnou tak aspoň náklady na taxík z/na letiště. Počasí bylo po celou dobu bez jediného mráčku s teplotami nad třicítkou, tedy ryze letní. Horko bylo nežádoucí akorát na spaní (klimatizaci jsme pouštět nechtěli) a také bylo po jakémkoliv delším parkování nutno vyvětrávat auto, kde bylo jak v peci. Jinak jsem si ale náramně užíval řecké klikaté serpentýny, které jsem ve slaboučkém Hyundai i10 musel vyjíždět do kopce stěží na dvojku, občas i na jedničku. :-)

2.6.
2017
23:24

Italská služebka je za mnou a nutno říct, že patřila k těm nejlepším, respektive nejzajímavějším, přestože byla poměrně krátká (středa-pátek). Středeční vstávání ve 3 ráno sice nebylo zrovna pěkné, ale přežil jsem to. Na cestu tam jsem využil vrtulového letadla Dash 8, které mě dopravilo na letiště Berlin-Tegel a odsud jsem pokračoval Airbusem A320 na římské Fiumicino. Poslední část cesty do Perugie zajistil vypůjčený vůz BMW 218, který na cestě tam pilotoval anglický kolega a na cestě zpět já. Kromě pracovních povinností a jednání se stihla také prohlídka celého závodu a především pak i prohlídka krásného historického centra Perugie a výborná večeře. Stihl jsem se také vykoupat alespoň v hotelovém venkovním bazénu, když už bylo takové vedro a moře daleko. Hotel Relais dell'Olmo se ukázal jako velmi dobrá volba a určitě na mě svou komorní atmosférou udělal větší dojem, než klasické řetězce typu Holiday Inn, které neurazí, ani nenadchnou, prostě jen splní svou funkci.

27.5.
2017
21:01

Zatímco Káťa putuje pracovně po Tunisku, já jsem vyrazil alespoň do děčínského okolí. Dnešní nádherně slunečná sobota tomu jen nahrávala, a tak jsem se připojil k Milbimu a Zuzce, kteří si naplánovali okružní procházku Sněžník – Ostrov -Sněžník. Celkem to vyšlo na nějakých 11km, které jsme pak už celkem i cítili v nohách. Na závěr jsme ještě zajeli do německého Heidenau, kde si Milbi v Realu doplnil zásoby potravin a sladkostí, já jsem tentokrát nákupní horečce nepropadl. :-)

16.4.
2017
18:38

Vzhledem k tomu, že jsme se dostali opět do velikonočního období, nemohli jsme s Káťou vynechat ani každoroční tradiční jarmark v Zubrnicích, který se nám povedlo stihnout ještě před cestou do Prahy na exit game. Aby toho nebylo málo, ještě jsme letos přidali jarmark v Úštěku konající se na Velký pátek. Původně mělo být hnusně, ale kromě chladnějšího vzduchu bylo nakonec celkem pěkně, tak nebyl žádný problém si tam odpoledne zajet. Oba jarmarky byly fajn, jen dle očekávání trochu přelidněné a Káťa ani na jednom nedokázala udržet peníze v peněžence. :-)

16.4.
2017
18:23

Minulý víkend jsme na základě pozvání od pana Milbiho vyrazili do Prahy, kde jsme se premiérově zúčastnili exit game, neboli únikové hry. Tato vršovická (vedle stadionu Bohemky) se nesla ve znamení nádraží, na němž lupiči ukryli lup a za hodinu si pro něj přijdou. :-) Úkoly a šifry nebyly zrovna snadné, že by to šlo jak po másle, a tak si náš čtyřčlenný tým Severka musel několikrát vyžádat nápovědu po vysílačce. I tak jsme se do limitu nevešli asi o 10 minut. Bylo fajn, že nás to nechali dohrát až do konce, takže nás ten přesčas nemusel zas tolik mrzet. Celkově to byla příjemná zábava a velmi rád bych si vyzkoušel i další exitovky, kterých je hlavně po Praze už dost a dost. Večer jsme zakončili v Milovicích, konkrétně v místní pizzerii, kde jsme se dosytosti nacpali. Milbi nám poskytl střechu nad hlavou, respektive gauč i na přenocování, a tak jsme mohli ještě v neděli dopoledne vyjet na menší výlet do okolí, čemuž přálo i krásné jarní počasí. Po pár chvílích strávených u milovické obory s divokými koňmi a pratury jsme pokračovali k zámku Loučeň, u nějž jsme si vyzkoušeli bloudění několika bludišti a labyrinty v místním rozlehlém parku. Po poledni jsme výletování ukončili a vydali se na cestu zpět do DC. Úsek z Mladé Boleslavi do České Lípy jsem si za volantem užíval skoro jako Hrušínský ve Vesničce střediskové (jen bez těch bouraček) – výhledy na rozkvetlou krajinu v okolí Bezdězu byly parádní. :-)

26.2.
2017
14:12

Po nedělním volnu následoval pracovní týden s naprostým minimem osobního času a z tohoto důvodu to bylo poměrně dlouhé a vyčerpávající. V 7:30 snídaně na hotelu (tentokrát jsem byl premiérově v Holiday Inn ve Slough), pak přesun do práce, kde jsem byl až do 17:30 – 18:00. Z kanclu pak rovnou přesun na večeři do Windsoru, kde jsme postupně navštívili francouzskou, thajskou a italskou restauraci. Jen ve středu se už nikomu moc na velkou večeři nechtělo, tak jsme vzali zavděk hamburgerem v hotelové restauraci. Využil jsem pak volnějšího večera k procházce do Tesca (cca 25 minut chůze z hotelu), kde jsem udělal nákup sladkostí a čajů. I přestože můj páteční odlet do Prahy byl stanoven na 14:40, opustil jsem Slough už po deváté ranní společně s americkými kolegy, kteří měli odlet v poledne a jeli na letiště vrátit půjčené auto. Ušetřil jsem tak aspoň firmě nějaké ty libry za taxi a místo dalšího sezení v kanclu jsem čas strávil bloumáním po Heathrow – terminálu 3, kde jsem si dal sladké občerstvení a utratil dalších pár peněz za nákupy čokolád, čajů a drobných dárků. Trochu jsem se obával, že let bude divočejší, protože hlavně na severu britských ostrovů řádila v předchozích dnech vichřice, která se přesunula i nad Evropu. I kapitán Airbusu A320 hlásil, že v druhé polovině letu to může být „a bit bumpy“, nakonec se ale nic zvláštního nekonalo a průběh letu byl kromě pár slabších zakodrcání zcela klidný.

20.2.
2017
0:51

Nedělní londýnský program jsem pojal fotbalově, ne tedy, že bych zavítal na Premier League (i když bych nebyl proti), ale aspoň jsem si podrobně prohlédnul obří Emirates Stadium, domov Arsenalu Londýn. V rámci self-guided tour (po vlastní ose s komentářem ve sluchátkách) jsem mohl navštívit nejen hlediště tohoto monstrózního fotbalového stánku, ale i útroby – včetně VIP salónku, místnosti pro tiskové konference, šatny domácích i hostů, tunel vedoucí na hřiště a třeba se i posadit na místo trenéra Arsèna Wengera. Pro fotbalového příznivce povedený zážitek. :-) Po prohlídce stadionu je ještě možnost omrknout menší klubové muzeum nebo si něco koupit ve velkém fanshopu (ceny jsou ale poněkud vyšší).

20.2.
2017
0:44

Rok se s rokem sešel a opět jsem byl vyslán na služební cestu do zahraničí. Po loňské Belgii padla letos volba zase na starou dobrou Anglii, do které se (pokud dobře počítám) vypravuji pošesté. Abych z toho taky něco měl (a ne jenom sezení v kanclu), zvolil jsem nedělní dopolední let na londýské letiště Heathrow. Let proběhl standardně a bez zpoždění, nemile mě však překvapila skutečnost, že i taková společnost jako British Airways, přestala poskytovat občerstvení v ceně letenky. A že ta letenka nebyla zrovna levná. Dříve rozdávali dobré mini-tortilly nebo různé sandwiche, pití bylo samořejmostí. Dnes ani sifon. Angličan sedící vedle mě toto očividně také netušil, neboť si řekl o colu a v momentě, kdy mu letuška sdělila cenu 1,80 GBP, tak jen protočil oči a odvětil, že to teda nechce. Jinak v Anglii je momentálně výrazně tepleji, než v ČR, teploty se pohybují kolem desítky a zítra mají jít ještě výš až do jarních hodnot.

7.7.
2016
0:42

O cyrilometodějském svátku jsme s Káťou vyrazili do Prahy. Navštívili jsme tetu, u které jsem byl vlastně po jejím přestěhování na Křižíkovu poprvé, a pak jsme se rozhodovali, co dál. Původně jsme měli v plánu výstavu Titanic v Letňanech, ale slyšel jsem na to ne úplně nadšené ohlasy (vs. vysoké vstupné) takže jsme to nakonec vypustili a jeli do centra. Po pár nákupech v Bontonlandu a procházce z Václaváku směrem na Staromák jsme na osmou večerní zavítali přece jenom na nějakou atrakci – z netu jsem věděl o novém představení Light Art Show, které mě zaujalo. Jedná se o malbu světlem na luminiscenční plátno v režii Alexe Dowise, který s tímto zazářil v televizní talentové soutěži. Zamířili jsme tedy do Divadla Na Perštýně, kde se celá akce konala v nějakém zadním sále. Půlhodinová show, podkreslená hudbou, stála za to, a občas jsme naprosto nechápali, jak během pár vteřin dokázali dva kluci se světly vytvořit úžasný fosforeskující obraz Karla IV., pražského hradu nebo Karlova mostu. Po tomto zážitku jsme se stavili utišit hlad v čínské restauraci Moon a velmi dobře jsme se před odjezdem domů nabouchali.

29.5.
2016
23:10

Předpověď na víkend byla opět všelijaká, ale risknul jsem to a dopředu zarezervoval ubytování v obci Karlštejn, kam jsme s Káťou zavítali na víkend. Nakonec bylo počasí docela fajn, kromě kratšího slejváku, kdy jsme zrovna přijížděli k ubytování, takže to tak nevadilo. Sobotní odpolední program vyplnily krásné Koněpruské jeskyně s cca hodinovou prohlídkou, která v tom dosti teplém počasí bodla na ochlazení. Jen škoda, že návštěvnické skupiny jsou dost velké (bylo nás možná přes 30), což je trochu rušivým elementem, zvláště když se vždycky najde někdo, kdo musí pořád žvanit a být „vtipný“. Večer po dešti jsme si udělali velmi pěknou procházku ztichlou obcí Karlštejn bez turistů, s osvětleným hradem nad hlavami. Třešničkou na dortu byla vynikající večeře v řecké taverně U Ezopa s velmi milým a ochotným vrchním a především pak s luxusním jídlem, nejspíš i lepším, než jsme měli v samotném Řecku. Stejně tak skvělá byla retsina (a to jinak suchá vína nemusím). V neděli pokračoval program samotným hradem Karlštejn, na kterém jsem byl premiérově. Vzhledem k návalům turistů jsme si museli počkat cca 40 minut a až poté jsme mohli vyrazit s průvodkyní na 3. okruh, zahrnující hlavní věž. Výhled je z ní moc pěkný, ale jinak není součástí okruhu zase tak nic extra zajímavého. Po sestupu z hradu následovala prohlídka Muzea voskových figurín s řadou historických postav našich dějin a zajímavým kaleidoskopickým kinem, pak procházka nyní už velmi zalidněnou obcí a odjezd. Po Karlštejnu jsme se stavili na vyhlídkovém místě u lomu Velká Amerika a pokračovali dál do vesničky Svatý Jan pod Skalou, kde byl celý povedený víkend zakončen návštěvou kostela s jeskyní, pitím léčivé vody a podvečerní obědovečeří v nedaleké restauraci.

22.5.
2016
22:42

I přes blbé předpovědi začátkem týdne vyšlo nakonec na víkend parádní, téměř letní počasí, a tak jsme samozřejmě nezůstali sedět doma. V sobotu jsme s Káťou zavítali na májové trhy na děčínském zámku a podzámčí, v neděli byly na programu soutěsky u Hřenska. Sice jsme stihli jen Edmundovu (Tichou) soutěsku, která jezdí o hodinu déle než Divoká, ale aspoň zde už nebylo přelidněno a mohli jsme si užít krásnou romantickou plavbu při nízkém podvečerním slunci. Příště se tedy zase můžeme vydat z druhé strany (z Mezní Louky) na Divokou soutěsku. Musím říct, že to prostředí krásné říčky Kamenice a skalních útvarů se mi asi nikdy neomrzí a řadím jej k nejhezčím místům v ČR.

8.5.
2016
22:27

Po sobotním výletu do Sloupu se ve znamení turistiky nesla i neděle. S Káťou jsme vyjeli Českého středohoří, pro nějž mám docela slabost, zvláště takto na jaře, kdy všechno kvete. Za cíl jsem zvolil zříceninu hradu Skalka u obce Vlastislav. Není to žádný velký výšlap, jen pár schodů od silnice, ale přesto se od dochované věže nabízí krásné výhledy na Milešovku, Lovoš, Boreč, Házmburk nebo sousední zříceninu Košťálov. Kupodivu zde nebyla ani noha, tak jsmesi zde sedli a užívali si toho klidu (bohužel ale byl zavřený i krámek, takže jsem i po druhé návštěvě tohoto místa bez TZ). Potom jsme pokračovali do nedalekých Třebenic, kde jsme poseděli na náměstí v kavárně a čokolaterii, vyrábějící si vlastní výborné pralinky. No a pak už zase k večeru domů, i když v tomhle krásném počasí bych vydržel putovat Českým středohořím klidně celý týden.

7.5.
2016
18:52

I tento víkend se zadařilo krásné počasí a poprvé letos jsem nasadil do akce krátké kalhoty. :-) V sobotu jsme vyrazili tentokrát s panem Milbim do Sloupu v Čechách na místní skalní hrad a nedalekou rozhlednu Na Stráži. Zvláště pak ta rozhledna nás procvičila a protáhla nohy, protože lesní cesta byla místy dost krpálovitá a pak bylo potřeba ještě zdolat 150 schodů na samotnou vyhlídkovou plošinu. Odměnou byly ale parádní výhledy na hrad, obec Sloup i vzdálenější kopce včetně Bukové hory s vysílačem.

Starší »